Workshop Jak v kariérovém poradenství provázet žáka k celoživotnímu rozvoji

Ve škole věnujeme mimořádnou pozornost okamžiku volby. Volbě další vzdělávací cesty, oboru, školy a pak i práce. Tento moment bývá prezentován jako zásadní mezník, který má zásadně ovlivnit budoucnost žáka. Často se mu přizpůsobuje obsah kariérového poradenství i značná část pedagogického úsilí. Méně už se ale ptáme, co přijde potom. Co se stane ve chvíli, kdy se zvolená cesta ukáže jako slepá, neudržitelná nebo prostě neodpovídající tomu, kým se žák postupně stává.

Současný vývoj světa práce i vzdělávání dlouhodobě ukazuje, že kariéra není lineární trajektorie, ale proces plný změn, přechodů a nutnosti přehodnocování. Odborná literatura i praxe kariérového poradenství stále častěji pracují s pojmem kariérní gramotnosti, tedy schopnosti jedince orientovat se ve vlastní vzdělávací a pracovní dráze v průběhu celého života, reflektovat zkušenosti, učit se z nich a flexibilně reagovat na proměny kontextu. Tento posun je opakovaně zdůrazňován také v odborných textech publikovaných v časopise Kariérové poradenství v teorii a praxi, který dlouhodobě upozorňuje na nutnost opustit redukované pojetí kariérové volby jako jednorázového aktu a nahradit jej rozvojovým a procesním pohledem na kariéru.

Přesto ve školním prostředí často přetrvává předpoklad, že úkolem školy – a zejména kariérového poradce – je dovést žáka ke správnému rozhodnutí, nebo jen k podání přihlášky. Tento přístup ale v sobě nese několik rizik. Zodpovědnost za budoucnost se přesouvá z žáka na dospělého, chyba je vnímána jako selhání a změna směru jako důkaz špatné volby, nikoli jako přirozená součást učení. Takto nastavené poradenství může posilovat závislost žáků na vnější autoritě a oslabovat jejich důvěru ve vlastní úsudek a schopnost nést rozhodování v čase.

Jiný přístup nabízí pojetí kariérového poradenství jako provázení k celoživotnímu rozvoji. Nejde v něm o minimalizaci nejistoty za každou cenu, ale o rozvoj schopnosti s nejistotou pracovat. Žák se neučí pouze vybírat, ale učí se rozumět sobě, svým hodnotám a zdrojům, reflektovat zkušenosti, pojmenovávat, co mu změna přináší, a plánovat další krok s vědomím, že nebude poslední. Takto pojaté kariérové vzdělávání se netýká pouze specializované poradenské role, ale prostupuje celou pedagogickou prací školy. Každý pedagog, který dává prostor reflexi, podporuje učení ze zkušenosti a umožňuje žákům přemýšlet o smyslu své cesty, se stává aktérem kariérového rozvoje.

Z tohoto pohledu se škola přestává jevit jako místo, kde se rozhodnutí uzavírají, a stává se startovní čárou celoživotního učení. Kariérové poradenství zde není doplňkovou službou na konci vzdělávací dráhy, ale integrální součástí výchovně-vzdělávacího procesu. Tento posun je v souladu jak s evropskými přístupy ke kariérovému rozvoji, tak s dlouhodobými doporučeními odborné komunity sdružené kolem institucí, jako je Euroguidance nebo platforma EPALE, které kladou důraz na reflexi, etiku a udržitelnost kariérních drah.

Možná tedy stojí za to položit si nepohodlnou otázku: Soustředíme se ve škole stále ještě především na to, aby si žáci vybrali správně, nebo je skutečně připravujeme na to, že budou volit znovu a znovu? Odpověď na ni má zásadní dopad na podobu kariérového poradenství, na roli pedagogů i na to, jakou míru zodpovědnosti a kompetencí předáváme žákům do jejich dalšího života.

Právě těmto otázkám se detailně a prakticky věnuje workshop Jak v KP provázet žáka k celoživotnímu rozvoji: Od lavice k CŽV, V Brně 30.4. 2026 s amabasadorkou EPALE, Mgr. et. Mgr. Janou Galovou, MBA,  který nabízí prostor pro hlubší reflexi role školy, kariérového poradenství i každodenní pedagogické praxe v kontextu celoživotního učení. Více informací o obsahu a možnostech zapojení je k dispozici zde: https://vim-jmk.cz/co-delame/vzdelavani/akce/ak09752   .